POHOVOR: Chemie - personalista na jiné vlně

V životě jsem jako většina lidí absolvovala několik pracovních pohovorů. Některé úspěšně, jiné méně. A samozřejmě před každým pohovorem jsem byla všechno, jen ne v pohodě.
Ale jako ve všem, praxe dělá divy. Dnes, téměř po dvaceti letech aktivního pracovního života a s tím spojenými pracovními pohovory člověk vidí, kde se dělají hlavní chyby. Některé z nich mi vyzradili samotní personalisté. A největší školou mi byl pohled z opačné strany stolu - ze strany personalisty.
Pojďme se na to podívat. Pojďme alespoň zčásti poodkrýt to, co úplně odkrýt nejde. Co můžeme na pohovoru ovlivnit více nebo méně.

Chemie – personalista je naladěný na jinou vlnu.
Začneme tím, co jde ovlivnit ze všeho nejméně. Já osobně jsem největší problémy měla s ulízanými „kravaťáky“ a afektovanými dámami. Už ve dveřích při pozdravu s takovým personalistou jsem ucítila, jak vzduch ztěžknul. V té chvíli přichází na řadu nepřirozený úsměv, nervozita se dvojnásobí a hlava je prázdná. Nutno říct, že tato situace může být zrovna tak velký průšvih, jako paradoxně obrovské plus. To, která situace převáží, už záleží na věcech, které ovlivnit můžete.

Průběh: Podvědomí zapracovalo a ve Vás se po dalších pěti minutách usadila definitivní antisympatie vůči personalistovi. Neusměvavý, důležitý suchar sedící naproti je pro Vás neslučitelná kombinace nevkusu a arogance. Chcete pryč. Přestává Vám na tom tolik záležet, dáváte větší průchod své přirozenosti, protože už Vám o tolik nejde. Chci Vám doporučit, uvolněte se, ale nerezignujte, bojujte dál. Možná budete překvapeni, jak se výsledek pohovoru může zvrtnout v příjemné povídání.

Pozitivní výsledek: Paradoxně touto situací máte našlápnuto k dobrému průběhu. Pokud Vás nepřijmou a nebudete muset tohoto člověka pravidelně vídat, bude to pro Vás výhra. Stejná jako když Vás náhodou vezmou a Vy konečně budete mít práci. Jakmile ucítíte tohle, nemáte co ztratit a tak k tomu i přistupte.
Jestliže práci potřebujete opravdu nutně a jste bojovníci, pokud jste se na pohovor dobře připravili, pak je toto výborná fáze. Chcete dohrát hru do konce, Vaše odpovědi působí přirozeně a uvolněně. Možná vyloudíte i pár přirozených úsměvů. Tuto práci chcete, ale spíš nechcete? Není na Vás vidět tolik napětí. Odpovídali jste slušně, příjemně, bez přehnané uctivosti. Pravděpodobně jste zaujali víc, než tušíte.

Z pohovoru budete odcházet se smíšeným pocitem. Pokud Vás do této firmy přijmou, z vlastní zkušenosti Vám mohu říct o nepsaném zákonu, kdy přijde časem Vaše velké překvapení, jak na tohoto člověka změníte názor. Profesionální slupka mění spoustu lidí k nepoznání. Uvnitř to může být příjemný, vtipný člověk s Vaší krevní skupinou.

Negativní výsledek: Pokud jste konfliktnější typ, práci nehledáte až tak nutně a navíc jste na pohovor přišli bez přípravy, pak se zřejmě stáhnete do sebe a zatvrdíte se. Bez úsměvu, možná i s jemnou arogancí odpovíte na nejnutnější otázky a vypoklonkujete se ze dveří s pocitem úlevy, že je to za Vámi. Právě jste i s cestou zbytečně zabili dvě hodiny času a možná i dobrou pracovní příležitost. Známým pak budete dávat k dobru, na jakého „týpka“ jste při pohovoru narazili a jak to bylo neslučitelné.

Vlastní zkušenost z praxe: Přidám Vám svou konkrétní zkušenost a k ní velikou pravdu, kterou jsem si nesčetněkrát ověřila. Nikdy, ale opravdu nikdy nedejte u pohovoru na první dojem. Jak už jsem psala – profesionální maska může i toho nejlepšího člověka změnit k nepoznání. A to i naopak. Z divného patrona se mávnutím proutku může stát po dobu dvacetiminutového pohovoru přívětivý profesionál. Učebnicový příklad jsem zažila na vlastní kůži.

Pracovní pohovor probíhal mezi mnou a dvěmi personalistkami ve věku kolem 30-35 let. Já jsem si v průběhu velmi oblíbila tu vzhledově starší, silnější paní. Milá, usměvavá, upovídaná, chápavá. Většinu času jsem udržovala oční kontakt právě s ní. Dávala mi zpětnou vazbu, s milým úsměvem přikyvovala a jevila zájem. Druhá paní mi nesedla. Vysoká, štíhlá, vypadala přísně až ledově, občas se na něco zeptala a zase bez úsměvu kývla. Jen si něco poznačila. Vůbec jsem z ní neměla dobrý pocit.

Pohovor skončil. Přijali mě. Hned první den jsem chtěla dát výpověď. Totiž, ta neusměvavá paní z pohovoru nebyla personalistka, ale vedoucí jednoho z oddělení a od tohoto okamžiku moje přímá nadřízená. Pointa už Vás zřejmě napadá. Z této mé vedoucí jsme v průběhu měsíců vybudovaly skvělý pracovní vztah. Zpětně ji hodnotím jako moji nejlepší nadřízenou ve své kariéře, která mi je do dnes hlavním příkladem jak přistupovat pracovně k lidem. Vyklubal se z ní velice pohodový, férový člověk s citem pro vedení kolektivu. A co víc, měla velmi vybroušený smysl pro humor, což bych tenkrát na pohovoru tipovala ze všeho nejméně. Zpětně jsem s ní mluvila i o svých pocitech při pohovoru a dojmů z její osoby. Uznala, že si je toho vědoma, záměrně se drží při pohovorech zpátky. Víc vnímá člověka, kterého má před sebou, než vlastní mimiku. Navíc je ten typ člověka, co vzbuzuje v lidech, kteří ji neznají spíše podvědomý strach z autority.

A aby pointa byla úplná, ještě pár slov k té příjemné, milé paní co jsem s ní na pohovoru udržovala oční kontakt. Byla nadřízenou vedlejšího oddělení. Neúměrně přísná, řekla bych možná až neférová ke svým podřízeným. Pod jejím vedením bych zvládala práci s velkou psychickou zátěží. Byla vše jen ne moje krevní skupina. Dál než k zběžnému pozdravu na chodbě jsem se postupem času už nikdy nedostaly. Naštěstí. 

A přesně o tomhle jsou první dojmy na pohovorech.

Příště se podíváme konkrétně na některé typy vedoucích či personalistů, se kterými se můžete setkat při náborových pohovorech a jak moc nám mohou pomoci naše představy.