ZÁKON: Práce přesčas - kde končí zákon a začíná dárcovství hodin

„Je potřeba zůstat déle a práci dodělat. S penězi za přesčas nepočítejte“ – kdo tuto větu v podobném smyslu někdy od zaměstnavatele neslyšel, ať hodí kamenem.

A co dělat teď? Pokud chcete radu podle zákona, pak Vám říkám zvedněte se a běžte domů nebo se začněte domlouvat, kdy si hodiny vyberete v podobě náhradního volna. Ovšem jestliže chcete radu z dnešního reálného pracovního života, tam už je to mnohem komplikovanější.

Tedy začneme tím jednodušším. Co říká zákon, konkrétně paragraf 127 Zákoníku práce?

Vysvětluje, že když uslyšíte první část z věty, kterou jsem napsala v úvodu článku, pak se můžete tetelit štěstím. Na výplatní pásce uvidíte o 25% více za každou odpracovanou hodinu. Vychází se z průměrné hodinové mzdy za kalendářní měsíc v běžné pracovní době. A pokud se jedná o přesčas v sobotu nebo neděli, tak tolik štěstí asi už neudýcháte, protože je to dokonce 50% příplatek za každou hodinu. Pokud budete chtít být na šéfa moc hodní, tak mu navrhnete, že si za přesčasy raději vyberete náhradní volno. A on si chudák oddechne, že ho nezrujnujete.

Na přesčasy myslí i paragraf 93 Zákoníku práce.

Ten navíc upozorňuje, že práci přesčas jde nařídit jen výjimečně a to jen z vážných provozních důvodů. Nesmí trvat víc než 8 hodin v jednotlivých týdnech, to znamená, že zůstat můžete například 4 dny po sobě o dvě hodiny déle. Víc ani náhodou. A dále zákon ukládá, že v součtu nesmí přesčas být více než 150 hodin v kalendářním roce. Tyto čísla jsou ovšem myšlená jen pokud Vám bude za ně proplacená mzda. V případě, že si budete za přesčasy vybírat náhradní volno, pak zákon neukládá žádné limity. Což je logické, protože když si vezmete za práci přesčas volno, pak v součtu odpracovaných hodin jakoby žádný přesčas nebyl.

Speciální zákon je navíc pro zdravotnická povolání, o kterých hovoří paragraf 93a Zákoníku práce.

Hned druhý odstavec výslovně zakazuje nutit zaměstnance k přesčasům, pokud s nimi nesouhlasí.

Tak jsme se teď pěkně zasnili a šup sem s realitou. Opět se odkážu na první větu článku, jen s tím rozdílem, že tetelit se bude šéf. V rámci udržení si slušnější práce se s přesčasy u zaměstnanců dnes už prostě automaticky počítá. Proplacení hodin se nekoná. Příplatky za přesčas - to už se zcela ocitáme ve sci-fi seriálu.

Univerzální rada neexistuje. Samozřejmě Vás mohu začít nabádat, jak už jsem to četla v několika článcích, ať šéfa upozorníte na to, co říká zákon. Ale proč bych Vám toto doporučovala, když sama z vlastní zkušenosti vím, že je to k ničemu. Pokud to náhodou přece jen zkusíte a zabere to, tak máte můj respekt a Váš šéf patří mezi svaté.

Ale jednu radu mám, ta mi vycházela téměř vždy. Po takovýchto přesčasech jsem druhý, třetí den přišla za šéfem, že potřebuji jít o dvě hodiny dřív, protože musím na úřad nebo s dítětem na besídku. A do toho jsem nevinně podotkla, když to situace dovolovala, že naddělané už to mám. Světe div se, myslím, že ani jednou jsem neslyšela „ne“. Přeji, ať to vychází i Vám.

Pokud máte nějakou svou zaručenou „lest“, pak sem s ní. Rádi ji připíšeme.

Těšíme se na emailu: uchazec@zpracedoprace.cz